Televize.

AUDIO K POSLECHU.


Máš doma televizi? To je hloupá otázka co?

Jsem přesvědčen, že 9 z 10ti lidí na ni odpoví, že má.

Já(my) už mezi ně nepatříme.

Je to asi měsíc zpět, co naší dceři spadl ovladač a přestal fungovat. Televize je sice v pořádku, ale nejde zapnout. Je staršího data narození, tak funguje jen s ovladačem, ale to není podstatné.

A tak je u nás od té doby klid. A to opravdový. Ne jenom klid, že není nic slyšet, ale celkově není chaos v naší domácnosti.

Jednoznačně bych dnes televizi nazval zdrojem chaosu a zmatku v našich hlavách a srdcích. Je to největší zdroj zla a zbytečnosti pro nás pro lidi.

Televize už totiž není jen zdrojem pouhých informací. Je zdrojem násilí, zmatku, zla, nenávisti, lží, výmyslů, nepodložených informací, chaosu a já nevím čeho ještě.

Jsme nepřetržitě už několik let každý den systematicky masírovaní médii, abychom si mysleli to, co chtějí abychom si mysleli. A to nemyslím je zprávy, ale v podstatě vše co dne v „bedně“ běží.

Většina lidí, jak jsem zjistil, má TV většinou také jen jako kulisu. Aby neměla pocit prázdnoty a samoty. Bát se být sám se sebou, sám s nejbližšími je také jeden z mnoha velkých problémů dnešní společnosti, který si pořád ještě většina lidí neuvědomuje a jehož následky si poneseme ještě hodně dlouho.


Velmi zajímavý náhled na televizi a její působení na naše vjemy, má Mistr Eckhart Tolle. Uvádím zde úryvek z jeho knihy „Nová země“:

Sledování televize je pro většinu lidí po celém světě nejoblíbenější činností, nebo spíše nečinností v jejich volném čase. Každý průměrný Američan stráví za svůj šedesátiletý život patnáct let před televizní obrazovkou. V mnoha zemích jsou tato čísla podobná. Lidé všeobecně považují sledování televize za „odpočinek“. Zkuste se někdy pozorovat a zjistíte, že během toho, co sledujete nějaký pořad, se vaše mysl postupně zklidňuje, až se dostanete do stavu, kdy vám hlavou neproběhne žádná myšlenka, zatímco na obrazovce se střídají diskuzní a soutěžní pořady se seriály a reklamami. S televizí nejenže zapomenete na své problémy, ale dočasně i sami na sebe – a co může být víc uvolňující?

Sledováním televize však v sobě bohužel nevytvoříte žádný vnitřní prostor a nestanete se více přítomní. Vaše mysl sice přestane vytvářet vlastní myšlenky, ale přijme myšlenkovou aktivitu televizní show. Napojí se na televizní odnož kolektivní mysli a začne „myslet“ její myšlenky. Stane se pasivní, ale jen v tom smyslu, že přestane vytvářet své vlastní myšlenky. Průběžně však přijímá myšlenky a obrazy přicházející přes televizní obrazovku. Dostáváte se tak do pasivního transu ne nepodobného hypnóze, kdy jste velmi vnímaví. Proto služby televize využívají manipulátoři „veřejného mínění“ – politici, zájmové skupiny a reklamní společnosti – ochotní zaplatit miliony dolarů za to, aby vás mohli zastihnout ve stavu vnímaného nevědomí. Jejich cílem je, aby se jejich myšlenky staly vašimi myšlenkami, a obvykle se jim to daří.

Při sledování televize má člověk sklon klesnou pod úroveň myšlenek spíše než povznést se nad ni. V tom je televize podobná alkoholu a některým dalším drogám. Zbavuje sice částečně břímě myšlení, ale bere si za to vysokou daň: ztrátu vědomí.

Stejně jako výše uvedené drogy je i televize vysoce návyková.


A co děti? Zeptá se teď většina, když jim tuto naši „novinku“ řekneme.

Podle mě ji našim dětem pouštíme proto, že nevíme jak s nimi trávit jejich(náš společný) čas.

To je přitom tak strašně smutné zjištění, že větší už snad ani být nemůže!

Máme děti, máme rodinu, ale nevíme a nechceme s nimi trávit společné chvíle!!! Tak jim raději pustíme kisnu a máme vystaráno. Hlavně klídeček, že:-/

Musím ale bez mučení a otevřeně přiznat, že kdyby se ten ovladač u nás doma nerozbil, tak sami od sebe bychom tu televizi neodnesli a neschovali.

Je to zjištění, že žijeme(žili jsme) v určitém zvyku, návyku, stereotypu a dokud nám Život nedal signál, tak bychom si ani nevšimli, co zásadního se kolem nás děje a o co se sami(většinou nevědomky) okrádáme a že nám Život utíká mezi prsty.

Za tuto zkušenost, znamení, změnu a posun jsem já osobně velmi vděčný.

Televizi jsme sledovali. Já jen sport a dokumenty o přírodě, žena vaření a občas jen nějaké drby( a to většinou jen jako tu kulisu) a dcera samozřejmě pohádky.

Teď je to prostě jiné. Večer i během dne si víc povídáme(ne, že bychom před tím ne, ale prostě dnes už jinak a víc). Čteme, kreslíme. Jenom jsme a to je většinou NEJVÍC. Věnujeme se sobě jako rodina a i naše dcera je ta změna naprosto viditelná.

Samozřejmě nejsme úplně odstřihnutí od světa. Máme pc, internet a prostě se díváme a sledujeme to, co my chceme, to co nás zajímá a baví. Prostě si tvoříme svůj vlastní informační svět a realitu.

Ve všem co dnes děláme, je nejlepší vlastní zkušenost. Ta naše(moje) bez televize je jako objevení nových možností. Jsem za ně vděčný a děkuji.

přeji nám všem klidnou mysl a planoucí srdce.

Komentáře

  • Mira 28.06.2016 22:57

    Líp bych to nenapsal. Dík chlape!
    A jak píšeš…víc a víc to vnímám mezi těmi, co mají a námi co nemají:-)…snad každej den za to rozhodnutí děkuju a hodně to sleduju i na naší 4 leté princezně:-)…ať se nám daří na našich cestách a až se potkáme musíme dýl pokecat:-)

  • Adam 27.06.2016 15:56

    Naprostý souhlas. Po více než dvou letech bez televize můžu říct, že nejenže mám mnohem víc času, který můžu věnovat sobě, psům, či čemukoliv jinému. Ale hlavně když teď někde telku zahlédnu, tak obrovsky vnímám ty lži a manipulace a sklony k paušalizaci násilí a strachu obecně. A to je pro mě osobně nejvíc alarmující. Když o tom mluvím s těmi, co televizi sleduji normálně, ti to prostě tak nevnímají, protože jsou zvyklí. A to je přesně, to proč se lidé boji žít své životy a mít své názory.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.