Přirozenost a rovnováha

Je velice pěkné žít si každodenními povinnostmi, řídit se kalendářem, datumem, časem.

Máme jistotu toho, co bude. Jsme “ v bezpečí “ protože víme, co za den a situace bude následovat. Nic nás nepřekvapí a my si můžeme krásně žít naše sny a plány, protože víme, co bude.

Díky tomu všemu si dokážeme naplánovat každý víkend, každou dovolenou a volný čas s předstihem i několik týdnů možná i měsíců. Najdou se i takoví z nás, co třeba rok dopředu mají zaplacené dovolené.

Našim dětem vytvoříme program na celý školní rok, v lepším případě rovnou i s prázdninovými tábory a aktivitami. Většinou se jich ani jako rodiče neptáme, co by chtěli nebo ne. Prostě jedeme v předem daných vzorcích chování a toho „co je správné“, „jak to bylo vždycky“ a „jak to dělají ostatní“.

Zkrátka jedeme v předstihu a zapomínáme, že Život se bude vždycky odehrávat jen a jen v přítomnosti. Někdy se dokonce i chováme podle toho, co je za den a datum v kalendáři. Jinou náladu máme v pondělí a jinou ve čtvrtek. Oblékáme se podle data, ne dle počasí. Nakupujeme jen proto, že jsou slevy a slavíme, protože to tak dělají všichni.

Často u toho všeho ale zapomínáme, kdo vlastně jsme, proč ta situace, ten den je vůbec takový jaký je a co je nám v ten daný okamžik doopravdy přirozené.

Bez jakýchkoliv pochybností jsme součástí celku. Součástí Přírody, která se řídí zákony Vesmíru. Jedněmi z nich jsou právě přirozenost a rovnováha. Nejen na ně zapomínáme a nevědomky si především sami sobě jako lidstvu ubližujeme.

Napravovat to může jedině tím, že se budeme učit návratu k přírodě. Budeme pomáhat ohroženým druhům zvířat a chránit jejich přirozené prostředí.

Raději ať se mi smění všichni kolem mě než ať jsem pro smích sám přes sebou.

Zapomínáme také kým vlastně jsme, co v daný okamžik cítíme, co doopravdy potřebujeme. Rozhodujeme se dle názoru okolí a většiny, ne podle vlastního přesvědčení. Nejdůležitější je pro nás CHTÍT a VLASTNIT.

Jsou nám tyhle vzorce chování přirozené? Jsou správné nebo ne? A co to vlastně ta přirozenost je?

Učit se ji opět si na ni vzpomenout můžeme díky zvířatům.

Muž a žena

Samec a samice. V říši lidské je přirozené býti mužem či ženou. Přirozené je, že žena s mužem dítě zplodí, ona jej porodí a společně ho připravují na cestu Životem, chcete-li společně jej pak vychovají. Vzniká rodina, absolutní základ všeho! Poslední dobou se kolem nás ale dějí situace a vznikají různá názorová seskupení jenž tu naši lidskou, pravou přirozenost silně potlačují až ničí.

Člověk je jediným tvorem na Zemi, který si neuvědomuje, že smyslem Života je, mít z něho radost.

Jak můžeme mít ale radost, když po většinu času ze dne děláme to, co nás nebaví? Jak může být šťastni, když děláme práci, jejíž výsledek jako společnost nepotřebujeme? Jak můžeme být spokojení, když chodíme spát dle toho, co je za den a budíme se pomocí přístrojů? Jak se můžeme mít rádi, když mezi sebou komunikujeme přes přístroje, pomocí tlačítek a obrazovek namísto slov, pohledů, doteků a osobního kontaktu? Proč děláme to, co nám řeknou v televizi, reklamě, rádiu? To, co dělá většina.

Lžeme sami sobě!

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Známé to heslo. Jaká ale pravda? Jaká láska, lež a nenávist? Pravd je tolik, kolik lidí na ni zrovna myslí a vyslovuje ji. Ta nejsilnější, je pravda k sobě samotnému. Ke svým pocitům, ke svému prožívání, ke svým možnostem.

Lež a nenávist vychází z bolesti, která v nás vzniká díky neupřímnosti k sobě samotnému. Máme ji ve svých srdcích. A láska je jenom jedna. Ta bezpodmínečná. Ta kterou dávají zvířata. Ta, která vychází z jejich čistoty a přirozenosti.

Každý člověk má ve svém srdci divokost zvířete.

Jíme nepřirozeně.

Každé sousto každého jídla, které právě jíme obsahuje informace z každé plodiny, kterou dané jídlo obsahuje. Informace o jejím původu, vzniku, místu. A jak dnes drtivá většina plodin vzniká? Přirozeně?

Co je přirozeného na tom, že rajčata, banány, jakákoli zelenina, či ovoce dozrávají na lodích a cestují přes půl světa? Co je přirozeného na tom, že u nás jíme v lednu „čerstvé“ jahody nebo banány? Vůbec nic!

Přirozené je, jíst když mám hlad. Když mi tělo samo pocitem řekne co zrovna potřebuje. Ne podle chuti, podle pocitu. Stačí se těla zeptat a ono nám to vrátí v podobě protislužby. Ano tak jednoduché až směšné to je. A ještě větší sranda je, že to funguje. Přirozené je jíst sezónně a lokálně. Prostě to, co vyroste tam, odkud pocházím. Tam, kde jsem se narodil(a). A přebytky zavařit, uchovávat a zpracovat, tak ať je můžu jíst i na podzim a v zimě. Při nejlepším ještě vyměnit se sousedy.

Nebojme se. Nemějme obavu být autentičtí, přirození a upřímní.

Jedině tak budeme přispívat k celkové rovnováze a harmonii kolem nás.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.