Postarat se sám o sebe.

Když jsem asi před půl rokem slyšel na vlastní uši tento názor poprvé, moc jsem mu nerozumněl. Nedokázal jsem si pod ním představit nic konkrétního.

Z hlediska terapeutického to ale znamená umět se o sebe postarat po stránce pocitů, emocí, vnímání a upřímnosti k sobě samotnému. Se základními potřebami to nemá až zase moc společného.

Je totiž v životě lidském nezčetně situací, kdy nám záleží hlavně na názoru okolí a na tom co si o nás druzí myslí, víc než na vlastním „ukojení“ potřeb.

Postarat se o sebe neznamená nic jiného než že v jakékoli situaci která se mi stane a ve které se „necítím“, tak to prostě řeknu. Upřímně, slušně a narovinu.

Nic víc a nic míň za tím není. Ano, tak je to jednoduché. Protože když jsme upřímní k sobě a vyrovnaní sami se sebou, tak jak se budeme chovat ke svým nejbližším a ke svému okolí?

No přece úplně stejně! To dá rozum!

Odbouráme tím pocit studu, výčitky, sebelítost a hlavně si nebudeme tzv. skládat.

Jasně. Dá se vše potlačit, přejít, abych nebyl za neslušného a nevychovaného, ale ono to ve mě nakonec stejně všechno vybublá a v nepravou bohužel nejméně vhodnou chvíli to bouchne.

A to tak chceme? Jen blázen by si vědomě ubližoval a přikládat pod kotel. Bohužel takových je ale pořád obrovská masa.

Bohužel v našich primárních rodinách, ve škole a celkově ve společnosti se až donedávna moc nenosilo, dávat najevo svoje pocity, prožívání, touhy a názory. U chlapců a chlapů už vůbec ne.

Bylo to spíše důkazem slabošství a neschopnosti sám řešit situace. Vždyť přece na co budu se svými „problémy“ otravovat druhé. Jsem „někdo“, jsem „pán tvorstva“ a ten si vždycky poradí ne?

OMYL. A obrovský!

Nebát se dát najevo svoje pocity je důkazem vyrovnanosti, upřímnosti a zodpovědnosti za svůj život.

A na závěr uvedu jeden příklad jak to chodí v běžné konverzaci a jak z ní pochopit jak se postarat sám/sama o sebe:

Troufnu si tvrdit, že 90% populace když vede s přáteli nebo ve společnosti konverzaci, tak se baví především o těch, kdo nejsou přítomni. To je první věc.

A ta druhá, zásadnější věc je, že když někomu říkáme, že se nám na něm něco líbí nebo nelíbí, že dělá špatně nebo dobře to a to, tak mluvíme hlavně o něm.

Místo abychom mluvili o sobě, o svých pocitech, o svém vnímání a hlavně o tom, co to jeho chování s náma v dané situaci dělá vnitřně. To je starání se sama o sebe. Protože jen to můžeme ovlivňovat, učit se z toho, mít to pod kontrolou a díku tomu růst.

Takže starejme se v tom dobrém slova smyslu především sami o svoje prožívání a vnímání a pozorujme a učme se to od dětí. Ty jsou čisté duše a jedině TY nám mohou ukázat tu správnou a ničím neposkvrněnou cestu ke štěstí a radosti.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.