Mužství

Každý den je jiný. Každý den přicházejí nové a nové zážitky, situace, možnosti, reakce. Každý den se měním. A s přibývajícím věkem resp. dobou strávenou na planetě Zemi si tento fakt víc a víc uvědomuji.

Mění se počasí, příroda, společnost, vztahy, lidé. A měníme se hlavně vnitřně.

Uvědomuji si své role, které ve svém každodenním fungování zažívám. Mužské role.

Roli manžela, otce, syna, bratra, kolegy, podřízeného, nadřízeného, kamaráda nebo přítele.

Každá z nich je úplně jiná. V každé z nich mám jako muž jinou úlohu a poslání. V každé z nich se ode mne očekává něco jiného. A každý z nás mužů je v té či oné roly úplně jiný.

Zvládáme je?

Tuhle naprosto zásadní otázku si pokládám i několikrát za den.

Co se po mě jako po chlapovi v dnešní době vlastně chce? Dokáže mi na to někdo vůbec odpovědět?  A vím to vůbec já sám? Víme my muži, co po nás ostatní vlastně chtějí?

Pojďme se na to tedy podívat podrobněji….

No ale kde vůbec začít ptám se….

V jedné naprosto úžasné knize, která mi zcela mění pohled na naši rasu a uvědomuju si díky ní vše kolem mužského postavení se píše, že muž přestal býti mužem v momentě, kdy otcové obrazně řečeno odešli od svých rodin pracovat do velkých měst a továren. Bylo to někdy na přelomu 19. a 20. století.

Mimochodem ta kniha se jmenuje Mužství, napsal ji Steve Biddulph a vřele ji doporučuji každému(včetně žen) komu není jedno kde a kdy se momentálně nachází.

Naše role se zásadně mění od doby, kdy nás začaly více vychovávat ženy(matky). Jejich vliv byl a stále je natolik zásadní, že dnes jako muži nevíme kdo jsme, co chceme dělat a hlavně proč.

Nechci a nebude svalovat vinu na naše matky či otce. Pouze konstatuji, kde se mohla stát (a pravděpodobně se stala) menší chybička v našem lidském vývoji. Naši otcové a dědové na nás po většinu času neměli prostě čas, protože museli (a stále musí) chodit do práce, vydělávat peníze a hlavně se starat sami o sebe, protože sami neví co se s nimi děje a kde a jak to hledat.

Neměl kdo nám ukázat jak se v daných rolích chovat, co je v nich podstatné. Nikdo se s náma nebavil o mužských pocitech, emocích, sexualitě. Vlivu práce na naše prožívání. O možnostech trávení volného času, o dětsví, ženách a vztahu k nim.

Našim předkům pravděpodobně nikdy nikdo příliš důsledně a pravidelně neukazoval, že by to mohlo být jinak. Dělali jen to, co znali a považovali za správné. Prostě začarovaný kruh.

A ten by náš problém mohl vyřešit. Ano kruh. Mužský kruh.

Takový, v němž by se pravidelně scházeli (a hlavně společně sdíleli své pocity, emoce, touhy, zážitky a prožitky) muži, kteří v sobě chtějí najít tu správnou mužskou sílu. Sílu o které podvědomě víme, že ji máme, ale prostě nevíme jak a kde ji hledat. Možná se za to taky stydíme, protože chlapi přeci nebrečí, jsou silní, nedávají na sobě znát své emoce a všechno „nějak“ zvládnou. Jsou to přece chlapi.

Sám za sebe nemůžu mužům radit co a jak mají v daných rolích dělat. Vím ale, že je mou povinností se o to pokoušet. Sám cítím, že mám ve svých rolích obrovské rezervy a že se chci stát nejlepším manželem a otcem na světě. Chci být vnímavým, silným, c itlivým a hlavně vědomým mužem,přítelem a kamarádem. A hlavně vše společně sdílet. Jen tak můžeme ovlivňovat naše role. Vlastními zkušenostmi.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.