Smysl Života?

 

Radost.

 

Každý den, v každé činnosti a situaci. A kdykoliv, kdy je možnost, tak ji rozdávat.

Bez činů se sny, vize a tajná přání ztrácí jako pára nad hrncem.  Můj příběh si můžete i poslechnout. 

playline


 

Mým největším a jediným životním smyslem je mít radost a rozdávat ji. Jenom tak budu šťastný. Šťastný z toho, co dělám, kým jsem. Každý den, každou minutu, každou vteřinu.predloha2

Abych jím ale byl, musím dělat to, co mě baví. To, co mám rád, co miluji a co mě naplňuje. Jen tak můžu milovat svou práci, přistupovat k ní a ke svým každodenním povinnostem jak nejlépe umím. Bez ohledu na výsledek. Tohle vše jsem si samozřejmě uvědomil postupně.

Jsem součástí kruhu. Kruhu Přírody, kde platí jasná pravidla. Ta jsou někdy tvrdá až drsná, ale jasná a spravedlivá. A kruh se musí točit.

Musí se propojovat. Vše se vším souvisí a aby šlo vše tím správným směrem, musí být také vše v rovnováze. Vše musí dávat jednoduše smysl.

Největší školou mi vždycky byl( a je) sám Život. Jedině stylem pokus omyl jsem se naučil vše, co dnes umím, co dnes mám. Protože jsem chtěl. Ne, že to chtěli druzí nebo já se jim chtěl vyrovnat, zavděčit. Chtěl jsem se to sám naučit. Zajímalo mě to a moje vnitřní motivace byla tím správným a jediným hnacím motorem.

K tomu bezpochyby patřá chyby. A za všechny jenž jsem do dneška udělal a ještě udělám, jsem nesmírně vděčný. Protože jedině chyby a poučení z nich mě posunuly a stal jsem se jiným člověkem. Každá chyba nebo problém mi budou vždy jen a jen výzvou.

Vím, že jsem jedinečný a vyjímečný. Stejně jako všichni a všechno ostatní okolo mě na této Planetě. O to víc, si díky tomuto uvědomění vážím sám sebe. Toho, co umím a kým jsem. O to víc miluji sám sebe. O to víc miluji vše ostatní okolo sebe. Každým dnem víc a víc. Každý den se snažím, co jen to jde, dělat lidi a Přírodu kolem sebe štastnější. Někdy to jde hůř, jindy líp. Někdy rychleji, jindy zase s malými překážkami. Vše, má být ale takové jaké je a vše má svůj vývoj. Důležité je, to dělat. Né o tom jen mluvit a přemýšlet. Jen činy mění vize a sny v realitu.

To, proti čemu bojuješ, zesiluje

Troufám si dnes hrdě prohlásit, že jsem spokojený. Že jsem šťastný. Dnes je to už několik let, co žiju život dle vlastních představ. Ne život podle přání druhých, ale ten svůj.

Nežiju ho tak, abych zapadl do škatulky “ten hodný”, “ten normální” ale žiju ho tak jak mi říká srdce a cit. Protože cokoliv dnes děláme, musí mít hlubší podtext. Uvědomil jsem si, že mým posláním je mít radost a rozdávat ji. A tím ostatním kolem sebe pohámat. Jak sobě, tak lidem, Přírodě a zvířatům. To jediné má opravdový smysl.

Ano, mívám i svoje pochmurné dny plné pochyb, stesku, zklamání a někdy i slz. To je ale na cestě za vlastním poznáním běžné, ne-li nutné.

Protože chceme-li být dobří, musíme být nejdřív špatní. Chceme-li se ode dna odrazit, musíme se na něj nejprve dostat.

Hlavně mám ale radost sám ze sebe a se sebou. Mám v moci to nejcennější co můžu mít a to je vlastní čas. Možná bych to nazval i vlastním prostorem, vlastním bytím. Je to přesně tak, jak jsem kdysi před lety chtěl, aby to bylo. Každé ráno se budím a vstávám se svými ženami. Na všem okolo se domlouváme společně a tvoříme si naše životy, naši rodinu, naše prostory. Společně. Dnes dělám to, co mě baví a naplňuje. To, co má smysl, to co pomáhá druhým a to co je v souladu s přírodou. To, co jsem si vysnil.

Dnes žiju hlavně přítomností, protože ta jediná je opravdová. Z minulosti se snažím poučit a budoucnost mě nějak moc nezajímá. Ta se bude vždycky odvíjet jen od toho co udělám tady a ted’, v tuto chvíli. Dnes jsem fakt šťastný, protože mám vše, co potřebuju. Né co chci, ale co potřebuju.


 

Ale POZOR!!!

Dříve to takhle, ale vůbec nebylo. Vše bylo úplně, ale úplně naopak.

Neznal jsem svou cenu. Moje sebe-vědomí jako kdyby nebylo. Žil jsem život podle životů druhých. Svůj čas, energii, myšlenky a volnočasovou činnost jsem převážně věnoval druhým a jejich představám jen abych se zavděčil, abych byl vidět, aby mě měli rádi, aby mě uznávali. Já sám jsem se ale neznal. Navenek vše vypadalo skvěle. Dobrá práce, krásná partnerka, úspěchy ve sportu a společenských akcích, ale uvnitř jsem pochyboval. O sobě, o tom co dělám, proč to dělám a ještě víc o tom, co budu dělat. Dnes už vím, že štěstí a spokojenost jsou na druhém břehu. Jsou tam, kde je většina z nás nehledá a přitom jsou tak blízko, že to víc už ani nejde.

Moje období temna byla dvě.images2

První nejzásadnější a nejsilnější bylo někdy mezi lety 2007 a 2008, kdy jsem změnil od základu úplně všechno. Samozřejmě ale postupně. Nejdřív přestěhování ze svého rodného kraje, daleko od rodiny a kamarádů někam, kde jsem nikoho moc neznal. Za přítelkyní, za láskou. Změnil jsem i profesi, způsob práce a vydělávání peněz, způsob myšlení, způsob života. Ale bolelo to. To uvědomění, když jsem čekal jak za mnou budou kamarádi jezdit, jak mi budou psát a volat, zajímat se. A oni se moc nezajímali. Tak jsem se začal zajímat já. Víc sám O SEBE. Víc sám DO SEBE.

Druhým a možná ještě silnějším obdobím jsem si prošel od 18.července 2010. Sobota, někdy odpoledne, hrajeme fotbal a “najednou” PRÁSK....prdla mi pravá achilovka. Kdo nezažil neuvěří. Šok. Rána z čistého nebe. Já bez pojistky, jako živnostník a obchodní zástupce který byl denně v terénu a na nohách jsem musel 3-4 měsíce marodovat. Tudíž bez koruny, živila mě přítelkyně, já pak bez práce. Vznikly mi dluhy vůči státu, nevěděl jsem co dělat, musel jsem změnit profesi, činnost, vše kolem sebe...tu změnu jsem započal, ale možná jsem ji měl udělat už dřív protože ještě před tím rok a půl zpět mě zase “z ničeho nic” chytl slepák.....no ale všechno je tak, jak má.

Z toho jsem se nějak dostal, ale tomu znamení jsem ještě nevěnoval takovou pozornost jako po té achilovce...ta mě navedla nějak přirozeně zase víc do sebe, k otázkám co dělám špatně, proč se to stalo, co bych měl dělat jinak, kam se vydat.

Začal jsem víc číst, cvičit Taichi, poslouchat hudbu, meditovat, učit se dýchat, cítit, vnímat...šel jsem víc za hlasem srdce, víc k Přírodě, víc k Životu. Tohle všechno jsem si ale vlastně moc neuvědomoval. Nebo spíš uvědomoval, ale nepřemýšlel nad tím. Dělal jsem to spíš podvědomě, intuitivně a až teď s odstupem času, kdy vím co mám, kým jsem, co dělám a proč si doopravdy uvědomuju tu sílu těchto momentů.

To zlé období nebo chcete-li období temna bylo ale u mě takové pozvolné, takové víc přirozené. Já se z toho zdravotně i profesně dostal, ale víc jsem si od té doby dával pozor na to, co dělám a co chci dělat, co jím, co piju, víc jsem začal vnímat svoje tělo, jeho reakce, jeho řeč. Víc jsem se věnoval pobytu v přírodě, sportu, ale nejvíc asi své hlavě. Svým myšlenkám, svému vnitřnímu hlasu, egu, svým pocitům. Vracel jsem se postupně víc ke KOŘENŮM.

Body zlomu byly tři.Tady a teď. Jen tato chvíle

Navazovaly na sebe postupně, rovnoměrně a přirozeně. Naučili mě víc poslouchat vlastní srdce, intuici a cit. Naučili mě milovat. Milovat ale hlavně sám sebe. Koneckonců o tom už píšu v předešlém odstavci. Je to ale nesmírně zlomové, tak proto to opakované zdůraznění.

Ještě víc ve mě prohloubili moji přirozenou vytrvalost, trpělivost. Naučili mě a ukázali také, že nejdůležitější a nejsilnější je fakt PŘÍTOMNOST. Nikdy ale minulost a jen občas budoucnost, protože ta se vždycky odvíjí jen od přítomnosti. Tyto zlomy ve mě ještě víc posílili moji přirozenou touhu být slušným a poctivým člověkem, který nikomu neubližuje a hlavně pomáhá.

První zlom a změna se týkala SEBE-SAMA.

Bylo to někdy v roce 2003 možná 2004, kdy se se mnou rozešla moje dlouholetá přítelkyně. Mimochodem bych jí chtěl tímto nesmírně poděkovat. Sice jí to už asi nikdy neřeknu, protože jsme se od té doby neviděli, ale přesto...Děkuji ti Marci:-)
Uvědomil jsem si, že nejsem dobrým člověkem. Že to, co dělám, jak žiju, jak se hlavně k ní chovám a jak jí tím ubližuju není dobře a že to prostě musím změnit. Nevěděl jsem ještě ale jak. Pár roků jsem žil ještě tak nějak normálně, tak jak většina mých vrstevníků. Bylo mi asi 24 roků. Měl jsem práci, celkem slušný peníz, občas nějaká známost, zábava, kultura...a to bylo asi tak všechno. Nic hlubšího, nic většího, nic, co by bylo blíž Životu. Ale dnes už vím, že jsem se vydal jinou cestou.

Druhým zásadním zlomem byla změna PROSTŘEDÍ.

V květnu 2006 si nás Vesmír přitáhl k sobě přes internet s mojí nynější ženou:-) Rok poté jsem se k ní přestěhoval. Mimo jiné do kraje kde jsem nikoho před tím nikdy neznal, nikdy jsem tam nebyl, nikdo tam neznal mě. Tímto rozhodnutím to vše začalo. Řekl jsem si, že když změním prostředí, kamarády, místo k životu, tak změním i profesi, způsob vydělávání peněz a způsob života. Vrhl jsem se do změny rovnou a bez váhání a pochybností. Z tepla zaměstnance a jistot jsem se vrhl rovnou po hlavě do víru podnikání, svobody, pána svého času, ale s velkými nejistotami a rizikem co bude.....Miloval jsem a to bylo pro mě nejdůležitější. Dnes za to hlavně mojí Lence děkuji!

No a třetí změnou byla změna PROFESE.

Již zmiňovaná, tehdy nenáviděná, ale dnes milovaná achilovečka a vše co po ní pak následovalo mě nasměrovalo víc k pomáhání druhým, k přírodě, k uvažování o tom co chci dělat, jakou práci a proč.......ale naprosto nejzásadnějšími okamžiky na světě pro mě jako muže, partnera a tátu byla narození našich dvou dcer. U obou jsem byl osobně přítomen a to uvědomění si síly Života a ženy, to jejich vzájemné propojení ve mě vzbudilo nesmírnou úctu k nim a poděkování za všechno co mám. Ta pomíjivost každodenních starostí, ta niternost všech problémů okolo nás najendou neexistovaly. Lehkost, klid, rovnováha. To jsou pocity, které náš partnerský, rodinný a osobní život nasměrovaly zase úplně ale úplně jinam...zase blíž Životu:-)

Profesně jsem v každém z těchto období byl obchodním zástupcem co pracuje hlavou, vymýšlí strategie jak co prodat, jak udělat maximum pro firmu a mít velké provize, ale pořád to byly činnosti tak nějak bez smyslu, bez hloubky. Spíš tragédie a přetvářka než zábava, hra a Život. Prostě jen práce, směna času za peníze a nic víc. Jo, hodně jsem se naučil co do organizace vlastního dne, komunikace s lidmi, řešení krizových situací...ale pořád jakási prázdnota.cropped-hands01.png

Před dvěma lety jsem si přečetl na internetu článek o českém unikátním výrobku, který dokáže ušetřit až 70% protečené vody v domácnostech, nemocnicích, firmách. Prostě všude tam, kde se plýtvá vodou. Ohromně mě filozofie a vše o českých šetřičích vody Watersavers zaujalo tak, že jsem jim napsal, že pro ně chci a budu pracovat. Od té doby jsme partneři:-) a vše o nich jsem také shrnul v jednom z mých eBooků.

 

Jsem patriot, co rád pomáhá druhým a miluje přírodu a vše živé. Celý život sportuju a pohyb, aktivita a radost ze sportu jsou mi jednoduše řečeno drogou. Jsou mi životní energií a pohonem. Jsou to moje životní hodnoty, které mě naplňují energií, láskou a dávají mi sílu BÝT.

Příroda lidi nepotřebuje. Lidé přírodu ano.

Asi před dvěma, možná třemi lety jsem si v jedné chvilce, kdy jsem zase přemýšlel, co bych chtěl opravdu dělat bez ohledu na výsledek, výdělek, profesi a to vše povrchní okolo zasnil a naprosto reálně jsem se viděl v pralese. V deštném pralese někde možná v Amazonii jak pomáhám zvířatům, všemu živému, Přírodě. Paralelně s tím mi ale naskakovaly vize, že se zároveň s tím věnuju dětem, že běháme, sportujeme, vymýšlíme hry a aktivity. Ale zase nic konkrétního.

No a abych to zkrátil a byl konkrétní, tak na své cestě jsem se postupně dostal přesně k těmto činnostem, jenž mi splnění těchto snů a hodnot nabízí. seberevolta-logo-top

Už druhým rokem vedu u nás v Kyjově jednu z komunit Seberevolty, kde je naším spojovacím článkem workout. Děláme i navíc různé volnočasové akce typu sběr, sbírky, exhibice, úklidy. Navíc jsme naši činnost spojili se Sokolem, kde jsem se stal místostarostou a od podzimu 2016 povedu cvičení všestranosti pro rodiče s dětmi.

I na téma workoutu a cvičení s vlastním tělem mám vlastní eBook.

 

Prales dětemNavíc ještě dělám od podzimu 2015 dobrovolníka pro spolek Prales dětem. Je to v podstatě jedna z konkrétních aktivit Seberevolty a jde o záchranu deštných pralesů na Sumatře. Jejich vykupování a tvoření česko-indonéské rezervace. Děláme u nás v ČR pro děti přednášky, pouštíme filmy o divočině veřejnosti a všechny učíme úctě a respektu ke všem zvířatům, živým bytostem a Přírodě.

 

A teď si představ, že se mi všechny tyto zájmy, profese, vše, co jsem doteď dělal ve svém volném čase a i pracovně potkalo na jednom místě. Vše se zhmotnilo v jednom bodě.

Od října 2016 jsem se stal součástí úžasného týmu lidí v terapeutické komunitě Krok v Kyjově.

Pocity jsou nesdělitelné, ale je to jako kdyby jsem se vynořil z vody a mohl se konečně pořádně nadechnout. Už jsem přestával věřit, že jsou na světě lidé stejného myšlení a přístupu k životu, k přírodě, lidem, okolí, jako mám já v sobě.

A najednou jsem je všechny a všechno našel, na jednom místě kousek od svého domova, kde žiju posledních 10 roků. Ten valoun zlata ležel kousek ode mě, já o něm vnitřně věděl, ale nevěděl jsem přesně kde je. Hledal jsem a nakonec ho našel. Teď už se o něj jenom starat, opečovávat ho, leštit ho.

Moje sny a vize se stávají skutečností a jsem za to všechno z celého srdce vděčný a děkuji!!!

Ta cesta ale nekončí. Ba naopak. Začíná s každým novým dnem, s každým novým zážitkem a novou bytostí, které na ní poznám.

Přeji všem kolem ať to mají úplně taky tak!

Klidnou mysl a planoucí srdce nám všem

-Mira-

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit