Ekologie jako nový druh náboženství.

Máme všechno, co k životu potřebujeme. Každý den a několikanásobně víc než opravdu potřebujeme.

Ke spokojenému a klidnému každodennímu žití máme vše na co si jen můžeme vzpomenout.

Ráno nás vzbudí mobil nebo budík. Ještě než otevřeme oči, svítí nám jedno nebo druhé světlo. Otočíme kohoutkem a studená, v lepším případě teplá voda a osvěžení. Pak potřeba na wc, spláchnutí a v kuchyni varná konvice na čaj nebo kafe.

Neuběhne ani 10 minut nového dne a drtivá většina lidí na světě má to, co druzí nikdy neuvidí a nezažijí.

Hotovo! Mazec! Síla!

Než vyrazíme z domu do zaměstnání, školy, za zábavou či byznysem prožijeme to, co hodně lidí na naší planetě ani nenapadne, že je možné. ……jídlo, zábava, informace o momentálním stavu počasí, dopravy, kurzu akcií a já nevím čeho ještě….prostě extrém.

Obrovské rozdíly mezi lidským prožíváním vznikají každý den a to několikrát a opakovaně.

Jediné v čem rozdíl není, je, že jsme všichni součástí celku. Součástí Matky Přírody. To je nepopíratelné. To je fakt a kdo mu nevěří nebo věřit nechce? No holt jeho karma.

Příroda nás jako lidi nepotřebuje. Člověk Přírodu ano.

A jediné v čem rozdíl je, je víra. Víra ve smysl existence, v podstatu našeho bytí a vzniku. Našeho smyslu.

Víc a víc lidí si to neuvědomuje resp. na to nevědomky zapomíná.

Víra je také od nepaměti součástí náboženství. S ním jsou ale spojeny také mnohé ukrutnosti, násilí, smrt a nevyčíslitelné lidské katastrofy.

Jsem přesvědčen, že historie, ale i současnost nám krásně zrcadlí stav naší mysli a to, že se nelze ubírat touto cestou víry. Že musíme změnit přístup k náboženství jako takovému. Především k jeho podstatě. Vynechat lidskou rasu a dívat se na něj jako na celek, jehož součástí a hlavním měřítkem a ukazatelem je Příroda.

A ta změna není příliš složitá. Jde jen o to si uvědomit odkud a z čeho jako lidská rasa pocházíme.

Názory a manipulativní přesvědčení některých jedinců a psychopatů trvajících stovky a tisíce let jsou jedna věc.

Nepopiratelné přírodní zákony a evoluce jsou věcí druhou.

Teď, dnes a v tento moment je jenom na každém z nás, co si připustíme k srdci a čemu uvěříme, že by nás mohlo učinit šťastnými a radostnými.

Jestli návratu ke kořenům, Přírodě, Divočině, Matce Zemi. Jejím rituálům, symbolům, cestě, energii znakům a vývoji nebo k cestě mocenářských spolků, materialismu, mamonu, pocitu vlastnit, ovládat, manipulovat, řídit a vykořisťovat.

VÍRA je nejsilnější síla, emoce a energie. S ní jde ruku v ruce vytrvalost, vnitřní přesvědčení, pokora a pomoc těm, co to potřebují.

A dnes potřebuje největší pomoc Příroda.

Jako lidé se od ní odkláníme. Nevnímáme ji jako součást sebe sama. Drancujeme ji a vykořisťujeme jen za účelem zisku a nasycení.

Podívejme se všichni upřímně a jednohlasně do svých srdcí. Na stav Přírody, Divočiny a Matky Země kolem nás a staňme se opravdovými syny a dcerami.

Započněme jedinečnou cestu na její ochranu a záchranu. Buďme zodpovědní za to, co tady po nás zůstane dalším generacím. Nesmíme být lhostejní a dělat, že se nic neděje a že se nás to netýká.

Jen tak se můžeme stát pravými a vědomými vzory našim dětem.

 

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.